Jak už jste zjistili, ani v jedné z mých reportáží Bali 1, Bali 2 a Bali 3 není ani zmínka o hezkém vykoupání. A to je průšvih, který se musel co nejdřív napravit a nejlépe ještě v době, kdy v Evropě klesnou ceny letenek do jižních zemí, děti musí začít balit svačiny a bačkory a počasí je pořád krásné a moře nádherně vyhřáté.

Takže jsem tak dlouho šmejdila a hledala, až jsem našla neodolatelný let za neodolatelnou cenu na Zakynthos. Koupila jsem letenku, rezervovala hotel a tradááá.

„Ve čtvrtek večer jsem se dostavila k odletu. Na letišti info, že let má 2 hodiny zpoždění. První hodinu jsem strávila utrácením. To jde na Ruzyni snadno. Dáte si salát, dvojku vína a latté a jste v tom hnedle za litr. Pak jsem čekala a čekala a nic se nedělo. Nedělo a nedělo, až jsem vyčerpáním usnula. Procitla jsem v okamžiku, kdy se letadlo vzneslo nad Ruzyň. Takže jsem se s hanbou dopravila zpět domů. Zakoupila další letenku na druhý den brzy ráno. Celou noc jsem oka nezamhouřila, abych nezaspala. Brzy brzičko vyrazila na letiště, pro sichr. A na letišti v gatu usedla hned naproti pultíku, aby jako nebylo pochyb. A hypnotizovala monitory. Na monitoru info o dvouhodinovém zpoždění. Konečně nás nasoukali do letadla. A pilot nám oznámil, že má podezření, že jeden motor nefunguje. Následující hodinu se letadlem na střídačku laškovně ploužili všelijací technikové. A pilot hlučně zkoušel motor. Třem pasažérům ruply nervy a prchli z letadla. Což vyvolalo všeobecnou paniku. A lavinu nemístných vtípků. Také po každém vystoupivším musela posádka zkontrolovat kabinová zavazadla. Jestli si tam někdo neodložil bombu. Jedno zavazadlo vždy přebývalo. Ale jen proto, aby se ukázalo, že patří členovi posádky. Po kontrole motoru (kdy bylo jasné, že motor funguje, ale kontrolka asi ne) se pilot rozhodl odletět. Avšak zjistil, že po všech těch zkouškách mu nezbývá palivo. Takže další půlhodina zpoždění, čekání na cisternu a tankování s námi uvnitř. Pak už nás vyhnali, ať opustí letadlo gate, ale neměli pro nás letový prostor. Takže dalších dvacet minut čekání. Po 4 hodinách jsem konečně s velkou slávou vzlétli a dokonce i zdárně doletěli.“

TAK PŘESNĚ TOHLE SE MI NESTALO. ALE ŽE VÁM TO ZNĚLO JAKO CELÁ JÁ? 🙂  A CO JE NA TOM NEJLEPŠÍ… NEBO NEJHORŠÍ…. TOHLE SE OPRAVDU STALO, O DVA TÝDNY DŘÍV MOJÍ KAMARÁDCE NA JINÉM LETU. A BYLO TO TAK STRAŠNĚ VTIPNĚ BIZARNÍ, ŽE JSEM VÁM TO MUSELA SEPSAT.

OK, už můžete vydechnout, setřít pot z čela a pohodlně se usadit a v klidu číst dál. Teď už se dozvíte jen to, jak jsem málem přišla o život rukou řeckého šílence.

Jestli jsem na tomto tripu něco nechtěla, tak to byl velký hotel a all inclusive program. Tyhlety all inclusivy jsou učiněné zlo, měli by je zakázat, člověk se jen bezuzdně přežírá a nezřízeně chlastá 🙂

Takže jsem schválně vybrala maličký komorní hotel, v něm studio s výhledem na moře, bez stravování. A bylo to naprosto dokonalé a přesně to co jsem na závěr léta potřebovala. Hotýlek nad pláží, s krásnou zahradou, kde jsme celou dobu byly s kámoškou samy, pod hotelem miniaturní pláž s úžasně čistou teplou tyrkysovou vodou – nevím jestli jsem někdy (snad kromě Malediv) zažila lepší koupání. A ten pocit, ráno vyjít na balkon a vidět tu nádheru a večer usínat za zvuků šplouchání vln.

V okolí hotelu spousta příjemných taverniček, v každé dělali i snídaně, za pár euro jste si dali skvělý řecký jogurt s medem a ořechy, výborný řecký salát s těmi jejich úžasnými voňavými rajčaty a olivovým olejem z oliv co rostou hned za domem a večer chobotnici naloženou v octu a grilovanou rybku. Co víc si může člověk přát.

Abychom se jen neválely u hotelu (i když na ten prodloužený víkend by mi nevadilo ani to), půjčily jsme si čtyřkolku, takovou tu úplně nejmenší nejrozhrkanější. Řídila kamarádka, takže ve mně byla celou dobu malinká dušička, jakmile se na silnici vložím do rukou někoho jiného, jsem z toho lehce (někdy i těžce) nervózní a vyrazily jsme do hlavního města na drink. Zpátky už jsme jely za tmy, Řekové nejsou úplně silní ve značení směrů, takže jsme několikrát zastavovaly a ptaly se na cestu, ale na rozdíl od cesty tam jsme zpátky jely po hlavní trase, která byla celkem i osvětlená. I tak se mi ale dost ulevilo, když jsme zaparkovaly před hotelem a šly si namazat vlky způsobené tou pohodlnou jízdou 🙂

Čtyřkolku jsme měly vracet až druhý den odpoledne, tak jsme ještě ráno vyrazily na projížďku, horko těžko dohrkaly na kopec odkud byl tedy naprosto famózní výhled a navíc tam paní měla stánek s pomerančovým freshem takže první snídaně proběhla tam a druhá v moc krásném plážovém baru. Po snídani jsme dojely do půjčovny a požádaly jednoho z bratří majitelů, aby nás hodil zpět na hotel. Jeho prohlášení, že nás doveze na té tříkolce, jsme považovaly za výborný vtip než nám došlo, že to myslí vážně a že se tam máme všichni tři nasoukat. Samozřejmě jsme neměly helmu a když jsem viděla styl a rychlost jízdy, celou cestu jsem se (ač neznaboh) modlila a psala kapitolu z knihy V rukách šílence. Protože ale čtete tuto reportáž, je jasné, že nás Denis překvapivě do žádné škarpy nevyklopil, což se rovná malému zázraku.

Žádné skandály natož sexuální tentokrát neproběhly. Ale jen díky tomu, že jsem odolala svodům (samozřejmě ženatého) lingvisticky vybaveného pana hoteliéra, který mě přišel oslovit s nabídkou kvalitního…. večera se slovy „YOU! GOOD WOMAN! YOU ME TOMORROW DRINK!“  Tomorrow jsme už naštěstí odlétaly zpátky domů, ale pan šéfík byl moc milý a na cestu mě vybavil lahví krásného oleje z vlastních olivových sadů. A že prý mám v říjnu přijet na brigádu a sklizeň. Uf! 🙂