Loni jsem absolvovala rodinný výlet do Thajska a pro velký úspěch jsme se rozhodli vyrazit i letos, s tím že se naše skupina rozrostla ještě o pár přátel. Homolkovi na tripu prostě 🙂

Volba destinace tentokrát padla na indonéský ostrov Bali. Ano, přesně to Bali, o kterém jsem do té doby slýchala jen v samých superlativech, to Bali kde žije a podniká spousta Čechů a všichni jsou z něj nadšení. Byla jsem tedy moc zvědavá jaké to Bali vlastně je.

Nebyli bychom to my, aby veselé historky nezačaly už v Praze na letišti. Kvůli chybě na letence jsme se museli rozdělit a část skupiny odletěla jinou trasou až druhý den. Ehm….pokud nechcete mít nervy už od prvního dne, vždy si zkontrolujte jména a čísla pasů. Další nervy následovaly v Dubaji, když jsme všichni kromě jedné nastoupili do letadla a jedno sedadlo mezi námi zůstalo prázdné, dotyčná měla vypnutý telefon a v letadle se ozvalo hlášení, že někteří pasažéři z neznámých důvodů nenastoupili do letadla, takže nejdřív se budou z letadla vykládat jejich zavazadla a let bude zpožděný. Poté co jsem zalarmovala posádku a ta začala prohledávat seznam pasažérů a sedadla, jsme se dopátrali, že dotyčná sice do letadla nikým z nás nepozorována nastoupila, ale v nestřeženém okamžiku si vyměnila sedadlo s nějakým pánem. Prosím vás, pokud někdy budete mít stejně dobrý nápad, dejte zbytku skupiny vědět, že jste nastoupili a sedíte jinde. Ušetříte jim pár šedivých vlasů. Konec hlášení 🙂

NÁŠ VSTUP DO SINGAPURU BYL OPĚT ZPESTŘENÝ HOMOLKOVSKOU PŘÍHODOU

Aby toho nebylo málo, v Singapuru kde byla naše první zastávka, jeden z nás vystoupil z letadla bez svého batohu, který nemohl nikde najít. Ostatní tedy zatím běželi k imigrační přepážce a obíhali další cestující jestli někdo batoh omylem nesbalil, což vyvolalo okamžitě podezření u letištní ochranky. Běželi jsme zpátky do letadla a ejhle, batoh tam klidně trůnil a čekal na nás. Uf!

V Singapuru nás přivítala 30-stupňová teplota a 95%ní vlhkost takže moje vlasy si okamžitě začaly žít vlastním životem a jakýkoli pokus o elegantní image byl předem odsouzený ke krachu. Účes ala Adina Mandlová!

 

 

Na letišti jsme chytli taxi a když jsme panu řidiči sdělili adresu hotelu, vypadal napůl pobaveně a napůl znepokojeně a ptal se jestli víme kde to bydlíme. Náš hotel stál totiž přímo uprostřed místní vykřičené čtvrti, takže se nám dostalo varování ať po setmění radši moc nevycházíme. Z okna taxíku to ale nijak nebezpečně nevypadalo, žádné lehké ženy jsme taky nezahlídli a tak jsme hned vyrazili na večeři. Kolem hotelu byla spousta čínských restaurací a spousta podniků nabízejících hlavně žabí pokrmy. Blog neblog zvědavost nezvědavost, něco co se jmenuje „frog porridge“ jsem vážně neměla odvahu vyzkoušet, už jen s ohledem na budoucí hladký průběh zájezdu bez nutnosti hledat WC každých 20 minut. Když pak metr kolem mě drandila pěkně rostlá krysa a proběhlo pár švábů, říkala jsem si „jojo, vítej zpět v Asii“.

JAK SEHNAT VEČEŘI V PUSTINĚ….. A UBYTKO PRO ARACHNOFOBIKY

Druhý den jsme už přelétali na Bali a naše první cesta vedla na jih, do oblasti Uluwatu. Měli jsme už hlad a těšili se jak se zbavíme kufrů a vyrazíme na nějaké ty asijské mňamky v hospůdkách kolem hotelu. Když ale řidič 3x zabloudil, aby nakonec našel cestu vedoucí křovisky někam na úplnou samotu a už za tmy (protože na Bali se stmívalo v 18 hodin) nás vysadil i s kufry v miniaturním resortu na útesu nad mořem, pochopili jsme, že s tou večeří to nebude tak jednoduché. Taky mě zaujala otevřená koupelna bez střechy, protože jsem si samozřejmě hned představila co vše tam může lézt a létat. Prostě arachnofobikův sen.

Naštěstí hotelový šéfík byl moc fajn a ochotný a když viděl naše zoufalé hladové výrazy, naložil nás do auta a odvezl do nejbližší restaurace, což byla příjemná dřevěná budova s milým personálem a dobrým jídlem. A za denního světla a bližšího ohledání jsme zjistili, že vlastně bydlíme v moc krásném areálu, který sestával z 8 „chýší“, bazénu a lobby, kde podávali snídaně.

V Uluwatu jsme strávili 2 dny. Cesta přes Dubaj, Colombo a Singapur byla vyčerpávající, takže první půlden jsme využili na regeneraci u bazénu. Odpočinek a nabírání sil je důležitý. Zvlášť když je vám 40+ 🙂

Odpoledne nás už čekala prohlídka mořského chrámu na útesech nad indickým oceánem – PURA LUHUR ULUWATU a užili jsme si přitom i nádherný oranžový západ slunce nad mořem a večerní taneční představení s ohněm v chrámovém divadelním atriu.

Další den jsme se přesouvali na západ a cestou jsme navštívili kulturní park Garuda Wisnu Kencana, s obrovskými sochami hinduistického boha Wisnu a mýtického ptačího stvoření Garudy.

O cestě na západ ostrova si přečtěte tady.