Z Ubudu se naše průjmem zdecimovaná skupina odebrala na severovýchod. Navštívili jsme cestou vodní chrám Tirta Gangga, který je známý posvátnou vodou a býval původním palácem královské rodiny.

Další zastávka byla v zajímavém místě, kde nám v krásné zahradě ukázali na čem roste mango, avokádo, kakaové boby i vanilka, jak se praží cibetková káva i jaké existují odrůdy zázvoru. Tady jsme si užili i nádherný výhled do údolí a poprvé jsem ochutnala cibetkovou kávu. Ano tu kávu, co ji nejdřív cibetka vykaká a pak ji pijete 🙂  Chutově mě to nijak neoslnilo, ale jinak tam bylo krásně, to zase jo.

A pokračovali jsme ještě výš, stoupáním až k sopce Batur. Tu jsme si naštěstí užili jen z uctivé vzdálenosti z restaurace s výhledem na sopku a jezero. Nádhera.

A fajn bylo i vykoupání ve vodopádu Tegenungan. Bylo by teda ještě víc fajn, kdyby to nebyla klasická past se zástupy turistů, ale i tak jsem tam vlezla a na závěr se aspoň vyfotila s žertovnými cedulkami. Až jsem byla napomenuta ať se chovám slušně. Už zase 🙂 Vodopády bez lidí tu najdete taky, směrem na sever, bohužel to už jsme nestíhali.

Poslední zastávkou toho dne bylo letovisko Sanur, kde jsme zůstali na noc. Naštěstí jen na jednu. Ubytování se opět vyznačovalo „vůní“ plísně a zatuchliny a nefunkční wifi. Pláž kvůli odlivu nepoužitelná. Půjčili jsme si kola a vydali se hledat nějaký lokál s připojením a našli jsme příjemný plážový bar Genius Cafe kde jsem si dala 2 kokosy (ten první byl s levandulovou příchutí, celé to uvnitř bylo fialové a pěkně hnusné, to si nedávejte). Můj cyklo zážitek byl silnější o nefungující brzdy, absenci světla na kole a naprostou tmu, kterou jsme jeli zpátky. Jak už ale víme, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný.

V Sanuru se nám opravdu hodně nelíbilo, takže nás naše skvělá paní řidička Selly hned ráno naložila a jeli jsme nejdřív na snídani a potom na jih do místa Nusa Dua, kde jsme si chtěli užít (prý nejlepší) pláže a najít ubytování. S pomocí Selly jsme našli malý guesthouse s hezkými bungalovy, na místní poměry překvapivě světlými vzdušnými bez plísně. Bohužel jak se ukázalo až po 1.noci, jeden z nich byl plný švábů, v různém stádiu mezi životem a smrtí. My jsme v našem bungalovu naštěstí neotevřeli Pandořinu (kuchyňskou) skříňku, z které by mohly ty bestie vylézt. Protože bazén byl díky mléčnému zbarvení nepoužitelný a koupat se bohužel pro samé vodní atrakce a zákazy koupání nedalo ani na pláži, zvolili jsme další přesun a tentokrát už radši do více hvězdiček. Našli jsme roztomilý malý resort (údajně 5 hvězdiček, skutečnost odpovídala tak evropským 3), kde jsme měli moc krásný vzdušný světlý pokoj s balkonem a rozkošnou koupelnou.

Bylo to sice dál od pláže, ale poté co se hotel 3 dny po sobě lehce otřásal v základech po dalším ještě silnějším zemetřesení na Lomboku a úřady vydali varování před tsunami, docela jsem tu polohu na kopci ocenila. A díky hotelovému shuttle busu jsme se v pohodě dostali na pláž i do hezkého centra Bali Collection se spoustou pěkných restaurací, obchodů a masážních salonů.

Nebyli bychom to taky my, kdyby se nám nepovedlo infiltrovat do nějakého luxusního hotelu aspoň na pláž. V jednom z nejhezčích hotelů co jsem kdy viděla, jsem prožila i krásný lehce erotický zážitek, svůj první na WC 🙂  kámoška si šla odskočit a za chvíli přiběhla s očima navrch hlavy a že to prý musím jít vyzkoušet. Po vstupu do kabinky se před vámi sám automaticky zvedne poklop mísy. Usadíte se, vykonáte s čím jste přišli a všimnete si, že vedle vás na stěně je lišta s různými tlačítky. Sedíte a přemýšlíte, jestli zvolit dřív přední nebo zadní omývání, pak jedno tlačítko zmáčknete a áááááách, ta rozkoš když vás začne oplachovat příjemně vlažná voda. A co teprve když zmáčknete sušení 🙂  Uf…!

Ale zpátky k pláži. Ano, tady jsme si nakonec užili to plážové povalování i vykoupání v moři. Když teda pominu opět hrozné vlny, které moc neoceníte pokud nejste zrovna surfař a velké množství trávy (ok, to je příroda) ale bohužel i převážně plastových odpadků, kvůli kterým jsem některé dny nevlezla do vody ani na pláži toho mega luxusního hotelu. A samozřejmě odliv, při kterém vám moře mizí doslova před očima.

Takže za mě Bali – ano, je to bezpečná asijská destinace kde vás čekají neskutečně milí místní lidé, skvělé tropické ovoce, zajímavá architektura zahrad a chrámů, fajnové masáže za nízké ceny, všude spousta jógových, potápěčských a surfových škol a zase trochu jiná gastronomie.

Ale pokud stejně jako já milujete spíš tyrkysové moře, plavání v teplé vodě a klid, jeďte na Maledivy nebo do Karibiku. Tady máte moje zážitky a reportáže o Maledivách a karibské Arubě.

Pokud byste se chtěli zeptat na něco podrobněji nebo jste potřebovali kontakt na naši spolehlivou anglicky mluvící paní řidičku, určitě mi napište.