Moje první tropické Vánoce jsem strávila na plážích karibského moře, v blízkosti mexického Cancunu.

Jak už je mým dobrým zvykem (no, dobrým… toť otázka), opět jsem se rozhodovala na poslední chvíli, tentokrát ani ne tak kvůli nerozhodnosti nebo odporu k dlouhodobému plánování, ale spíš vzhledem k okolnostem. Řešila jsem celý podzim dost ošklivé problémy v podnikání a do poslední chvíle nevěděla jak vše dopadne. Nakonec jsem ale mohla odjet a týden před termínem už nebyl moc velký výběr, takže když jsme s kámoškou našly přes holandský server zájezd do Mexika, neváhaly jsme ani minutu… stránky tedy byly pouze v holandštině, takže jsme jen doufaly, že opravdu odletíme, protože vzhledem k nejžádanějšímu termínu přes Vánoce/Silvestr nebyla zaplacená cena zrovna nízká.

K moři jsem se hrozně těšila, ostatně jako vždy, tentokrát ale ještě o něco víc, jednak to byly první Vánoce kdy jsem vyměnila české plískanice za karibské slunce a také i ze zdravotních důvodů. Od miminka jsem trpěla atopickým ekzémem a i když v dospělosti mne už víceméně netrápil, ten rok byl pro mě natolik vyčerpávající a extrémně stresový, že jsem se obávala, aby mě na pláži nezatkli za šíření lepry, protože pohled na mě byl opravdu žalostný. Sedla jsem si tam při východu slunce na pláž a všechno to zlé co se za poslední dobu stalo, jsem odhodila do moře. A to mě nezklamalo ani tentokrát a po pár dnech plavání  a slunění se mi kůže hojila přímo před očima jako zázrakem. Doporučuju vyzkoušet!

O Mexiku jsem opět klasicky neměla nic načteno ani zjištěno, takže jsme jely zcela bez očekávání a realita nás velmi příjemně překvapila. Skvělé jídlo, krásné pláže, teplá voda, super výlety a neskutečně příjemní lidé…. Třeba takoví číšníci co vám nutí tequilu už k snídani nebo sliční dvacetiletí animátoři s tělem řeckého boha, kteří místo aby vás nutili ke skupinovému ztrapňování na hodině zumby, roznáší polonazí po pláži vychlazený meloun a piňa coladu. Jojo, Mexiko je hodně fajn 🙂

Ubytování jsme měly ve velkém hotelu, příjezd nebyl úplně hladký, dorazily jsme totiž kolem 10. večer a šouply nás do přízemního totálně vlhkého pokoje s výhledem do křoví a když nám kolem dveří na terasu proběhlo zvířátko zvící bobra, měla jsem málem infarkt, nakonec se z toho vyklubal neškodný hotelový obyvatel, jehož název už jsem zapomněla. Ráno jsme šly požádat o výměnu pokoje, ta se povedla sice až na třetí noc, měly jsme pak ale krásný prostorný pokoj se spoustou světla, mořským vánkem a výhledem do korun palem. Prostě paráda.

Co se týká výletů, byly jsme tak vyčerpané, že naší jedinou touhou bylo plavat, číst, žrát tortily a pít spoustu mojita takže celodenní trmácení busem na hlavní mayské památky jsme zavrhly a naplánovaly jen 3 výlety.

Největším zážitkem pro mě bylo moje první plavání s želvami v zátoce Akumalu… byla to sice klasická turistická záležitost, ale ten koloušek co nás měl na povel se tak krásně usmíval, že bych mu odpustila….snad cokoli 🙂  No, tak se zase uklidníme a zpět k výletům. Ten den jsme měly v plánu ještě plavání v cenotes. Jsou to vlastně zatopené krasové jeskyně, které ale mají často tvar studní a otevřených jezírek v džungli a něco takového jsme přesně očekávaly. Jaké bylo naše překvapení, když mikrobus vjel do džungle a zastavil před klasickou jeskyní kde nám rozdali brýle a šnorchly a postrčily nás do jejích útrob. Tam se přede mnou otevřel zhruba tento pohled

….a musím říct, že při představě jak ta jeskynní voda bude ledová, že je úplně černá a nevidím kam skáču… se mi na chvíli zastavilo srdce. To už ale ostatní členové výpravy (rodinka s babičkou a 2 dětmi) začaly do té temnoty skákat tak jsem skočila taky. Teplota byla vyšší než jsem očekávala a když jsme začali proplouvat krásně nasvíceným jeskynním systémem mezi krápníky, tajil se mi dech nad tou nádherou a musím přiznat, že to byl jeden z mých nejsilnějších zážitků. Jistě i díky našemu průvodci, který nás v jedné jeskyni nechal posadit ve vodě na skalní římsu a držet minutu ticha za matku přírodu, přičemž svítil baterkou do hlubin pod námi a já odkojená lacinými horory z podmořského světa jsem si ihned představila co všechno v těch stovkách kilometrů propojených jeskyní asi tak žije. Ve skutečnosti tam toho samozřejmě moc nežije, ale stejně 🙂   Zážitek neskutečný, jen pokud jste klaustrofobik, asi bych volila opravdu ty cenotes v podobě jezírka, tady vás na to nikdo předem neupozorní a trpět klaustrofobií, asi bych tam dole měla trochu problém, některé části jsme proplouvaly doslova s odřenýma…no když ne ušima, tak rameny určitě.

Další výlet byl do Tulumu, dávného mayského přístavu založeného kolem roku 433 n.l., odkud mayští astronomové pozorovali pohyb planet a uctívali boha i Venuši, nejdůležitější mayskou planetu. Dnes je tu archeologický areál, který jsme si prošli s průvodcem a na cestě zpět jsem si stihla pochovat ještírka. Večer jsme si ještě užily klasickou mexickou folklorní show v zábavním parku Xcaret, kde jsem vzhledem k davům a počtu ječících dětí byla ráda, že jsme si zaplatily jen večerní vstup, ale show byla moc hezká 🙂

A poslední výlet byl na ostrov Cozumel, kam jsme se vypravily trajektem. Plavba se vyznačovala tím, že ihned po opuštění přístavu jsme vjely do takových vln, až lodní posádka jen chodila a rozdávala všem sáčky na blití. Já jsem obsah žaludku udržela na svém místě, ale bylo to tedy o fous. Tuto nepříjemnost nám ale vynahradilo nádherné šnorchlování, pro mě vlastně asi první v životě a to hned kolem korálové stěny mezi nádhernými rybkami.

Mexiko nás naprosto okouzlilo a pokud hledáte zase něco jiného po Asii a Emirátech, zkuste si pro změnu zaletět tímto směrem, Mexiko vás prostě nemůže zklamat.