O městě Bruggy jsem toho slyšela spoustu a protože se nad ním všichni rozplývali, měla jsem ho už dlouho na seznamu. A když pak kamarádka odešla na stáž do Bruselu, dohodly jsme se, že právě tam stylově oslavíme oboje naše narozeniny…. No a když Brusel, tak bylo jasné, že dojde konečně i na vytoužené Bruggy. A to jsem ještě netušila, že nejen na ně.

Jak už víte z jiných článků, většinou dělám vše obráceně než se má, možná ale ještě nevíte, že se vyznačuju i další poruchou a to sice, nevěnuju moc času ani pozornosti přípravě před cestou. Tato roztomilá vlastnost mě následně přivádí do různých nečekaných situací. V Bruselu se to třeba projevilo tak, že jsem si nevšimla kam přiletím a kde se ono letiště nachází. Pravda, cena za shuttle bus do centra se mi zdála fakt dost vysoká, když jsme ale k mému překvapení najeli na dálnici a zahlídla jsem ceduli BRUSEL 60 KM, usoudila jsem, že to vlastně eeeeeeeh… bylo docela levné. Naštěstí jsem tak trochu flegmouš , tedy chtěla jsem říct flexibilní a tak prostě pracuju s tím co nastane a držím se hesla „CESTA JE CÍL.“

Na Brusel jsem nakonec měla jen jeden den, takže jsme zvládly jen to nejzákladnější (trojboj – čůrající chlapeček / vafle / Atomium).

A co je u mě základem každého úspěšného zájezdu? Pozorní čtenáři už ví. Ano, jsou to gastronomické orgasmy. A když za vámi navíc přijede kamarád, dokonalý gentleman, pro kterého je čest povečeřet s dvěma krásnými ženami, je jasné, že to bude stát za to. Jeho otázku „hele chcete něco lidovějšího nebo radši něco posh?“ jsme tedy považovaly čistě za řečnickou a belgická večeře byla famózní. A byla jak jinak než o foie gras (ve skvělé nezvyklé úpravě s čokoládou), hromadách mořských plodů na ledu a kachních prsíčkách, to vše v designově krásném podniku Belga Queen. Ach bože, to zase bylo! 🙂

A co tedy ty Bruggy? Stojí za to se tam vypravit? Určitě ano, jsou opravdu tak rozkošné, jak se o nich říká. Z Bruselu tam dojedete pohodlně vlakem a z nádraží se hezkou procházkou přes park dostanete do centra, plného krásných domků, kanálů po kterých se určitě projeďte lodí a kaváren kde ke kávě dostanete belgickou pralinku. Prostě neodolatelné! (O týpkovi co mi cestou zpět ve vlaku pod bundou sahal na koleno, si povíme zas někdy příště. Člověk aby byl pořád ve střehu 😀 ).

Abychom ale víkend využily úplně naplno, stihly jsme poslední den ještě výlet do hezkého městečka Lovaň, kde jsme měly i štěstí na počasí a užily si sklenku Aperolu na prosluněném náměstí. Tohle místo určitě také stoji za vaši návštěvu.

A kdybychom cestou zpátky nastoupily do správného vlaku, byl by to celkem úspěšný den. To se ale nestalo. Hned jak jsme zjistily svůj krutý omyl, vystoupily jsme, bohužel první zastávka na cestě bylo ošklivé rozestavěné nádraží. Zde jsme strávily hodinu ve vybrané společnosti divných nádražních typů, než nám přijel vlak na opačný směr. Přitom jsem stihla ze zoufalství a hladu sníst tolik Hariba (což byla jediná potrava, kterou jsme měly s sebou), že už v životě nechci gumového medvídka ani vidět.

Letadlo odlétalo pozdě večer a na shuttle bus byla taková fronta, že jsem se dostala až do druhého a vzhledem k tomu, že jezdí jeden za půl hodiny, určitě si nechte dost velkou časovou rezervu, já jsem to stíhala jen tak tak.

Tip na večeři: http://www.belgaqueen.be/Brussels.aspx– tato restaurace je vlajkovou lodí šéfkuchaře Antoina Pinta, jehož dětství v portugalské buržoazní rodině dalo základ lásce k dobrému jídlu. A Antoinova odpověď na to, co je receptem jeho úspěchu? „Prostě nabízím víc potěšení, víc snů, víc kvality“. A v Belga Queen je to rozhodně vidět.