V Izraeli jsem byla už kdysi na pár dní pracovně, ale neměla jsem krom jednoho odpoledne v Tel Avivu čas na nějaké bližší prozkoumání takže jediné co jsem si pořádně pamatovala byla naprosto zevrubná bezpečnostní prohlídka na letišti. Pikantní je, že ta je mnohem důkladnější při odletu ze země než při příletu kdy bych to chápala spíš a nikde jinde jsem nic takového nezažila. Je teda fakt, že visačka na kufru s logem Emirates tomu taky úplně nenapomohla a to jsem přitom kdysi v Dubaji ani neopustila letiště.

Tentokrát jsem jela s kamarádkou a zvolily jsme poznávací zájezd s cestovní kanceláří, na kterou jsme dostaly vynikající reference. Hlavně ale cestu realizovali v super termínu přes Silvestr a Nový rok, který nám vyhovoval a slibovali velmi zajímavý program.

První část cesty jsme měli zajištěný nocleh v kibucu (zemědělská nebo průmyslová osada, která hospodaří formou kolektivního vlastnictví) u Galilejského jezera, kde nás ubytovali v hezkých čistých bungalovech. Hned první večer byl moc veselý, když se M. šla osprchovat a jak vylezla, bylo slyšet snůšku slovenských nadávek s tím, že už tedy ví, proč je součástí sprchového koutu i gumová stěrka na vodu na tyči. Zvedla jsem oči od knížky a málem mě trefil šlak – pokoj byl plný vody. Koupelna nebyla oddělená prahem a ani kout neměl žádnou vaničku nebo hranu, takže voda si vesele tekla všude. Tuto pohromu jsme díky stěrce rychle zažehnaly a jinak to v kibucu bylo fajn, včetně skvělého jídla.

První den nás čekala návštěva Jardenitu, křestního místa na řece Jordánu a cesta podél Galilejského jezera. Zastavili jsme se v místě „Sedmi pramenů“ zvaném Tabgha, prohlédli si kostel Rozmnožení chlebů a ryb s cennými byzantskými mozaikami a zajímavou historií. Další zastávka byla v Safedu, mystickém městě v horách Galileje spojeného se životy a učením známých židovských kabalistů, kde jsme se prošli úzkými uličkami malebné židovské čtvrti a prohlédli si nejznámější synagogy. A já jsem se posadila do Eliášovy židle – která žena tak učiní, ta prý otěhotní. Dám vám vědět, co je na tom pravdy. Zatím tedy nic.

Eliasova zidle

Druhý den jsme se přesunuli busem do Nazaretu na prohlídku baziliky Zvěstování, pozoruhodné stavby z roku 1969 postavené nad místem, kde se dle tradice uchoval domek Panny Marie. Následoval přejezd do Akko, živého orientálního města na pobřeží Středozemního moře, ve středověku centra křižáckého Jeruzalémského království a zde prohlídka křižácké johanitské pevnosti objevené náhodně pod nánosy věků. Oběd jsme měli tentokrát připravený v klasické místní hospůdce a pochutnali jsme si na skvělé plněné pitě, falafelu a návykových pistáciích zalitých v medu. Mňam.

Další zastávkou bylo město Haifa, kde jsme shlíželi z hory Karmel na přístav a terasovité zahrady víry Bahá´i – nejznámější atrakce města.

Pak už nám zbýval čas jen na rychlou okružní jízdu Tel Avivem, prvním zcela židovských městem založeným v roce 1909 a krátkou procházku jeho historickou částí Jaffa.

Dnes ráno už jsme se probudili v městě Betlémě kde nás ubytovali v arabském křesťanském hotelu a hned po snídani jsme se vydali na prohlídku Betléma v době vánočních svátků. V Betlémě, kde žijí věřící mnoha křesťanských denominací, se slaví Vánoce od 24. prosince až do 18. ledna. Pokračovali jsme cestou do Jericha, nejstaršího a nejníže položeného města světa kde jsme prošli archeologické naleziště Tel as Sultan s výhledem na horu Pokušení.

Další zastávkou byl Jeruzalém, kde by člověk mohl strávit měsíc a pořád by bylo co prohlížet. Až nám z té spousty kostelů, mešit a bazilik oči přecházely. Přecházely nám tedy tak moc, až jsem v druhé půlce dne propadla pocitu, že pokud budu muset shlédnout ještě jednu mešitu nebo kostel, dostanu hysterický záchvat 😀

Na Jeruzalém jsme pohlédli z výšky Olivetské i Chrámové hory, vložili přání do Zdi nářků a nakoukli do starých uliček Jeruzaléma i Getsemanských zahrad.

Komplex na Chrámové hoře. Abychom nepohoršovaly příliš úzkými kalhotami, vyfasovaly jsme slušivé erární sukně. A protože v Izraeli bylo chladněji než jsme čekali, musím přiznat, že s tou sukní jsem se na konci prohlídky loučila nerada, byla to příjemná vrstva navíc..

I letos se mi podařilo trávit Nový rok na pláži, tentokrát na břehu Mrtvého moře, i když ono je to vlastně jezero, nejníže položené na planetě. A protože Mrtvé moře pomalu mizí /každý rok klesne jeho hladina o dalších 90cm/, pokud je Mrtvé moře jednou z vašich dream destinací, moc dlouho s cestou neotálejte. Na koupání bohužel nedošlo, protože ač nám slibovali 24 stupňů a slunce, bylo nakonec zataženo, déšť a dost chladno, škoda! 